Měla bych vám krásnou pleť nevyčaruje!

Sedím doma ve své pracovně a tupě zírám na obrazovku monitoru. Minuty rychle ubíhají a já vím, že bych měla. Že bych měla napsat článek, který (pokud sledujete můj instagram) jsem vám slíbila.


 

Začíná podzim, a tak jsem vám chtěla dát inspiraci, jak pečovat o pleť v tomto nádherném ročním období, kdy všechno začíná zlátnout, hnědnout, červenat, dny se rychle zkracují a naší pleti prospívá úplně jiná péče než v létě.

Ano, vím, MĚLA BYCH napsat článek, dokonce jsem pro něj už vymyslela název!

Jenže den běží za dnem a já nejsem schopná napsat ani čárku. Ne, že bych nevěděla o čem psát, ale prostě mi to nejde.

A tak každý den s novou nadějí položím prsty na klávesnici a čekám, až se po ní rozběhnou. Jenže jim je úplně jedno, že jsem vám slíbila článek, protože ony se rozhodly, že po klávesnici běhat nebudou!

Tlačím na sebe čím dál tím víc a zároveň se obviňuji ze své neschopnosti:

Už dávno jsem to měla mít napsaný, jak teď před všemi těmi ženami, které mě sledují a pravidelně čtou příspěvky vypadám?

 

Sedla jsem si v ložnici do kouta na zem a začala bulet jak malá holka. Nechala jsem vodopádu slz volný průběh, protože vím, že pláč je osvobozující. Popravdě, byla jsem ráda, že přišel.

Všechny kapesníky už byly mokrý jako hadr na zem, oči jsem měla červený jako angorák a v tomto stavu ke mě přišel pěkně pomalu, potichu a nenápadně dialog s vlastním svědomím:

Svědomí se mě ptá: „Co se stane, když ten článek nenapíšeš?“ Moje já klidně odpovídá: NIC!

Najednou jsem v sobě ucítila obrovské uvolnění, krásu a radost z přítomného okamžiku. Spadl ze mě tunový balvan. Všechny obruče té ohavné věty: MĚLA BYS se rozletěly na tisíc kousků a já dostala obrovská, krásná křídla!

Slovo NIC mi sundalo pouta, které jsem si sama nasadila ve vlastním vězení. Cítila jsem se svobodná, nikým a ničím nespoutaná. Přišlo nádherné uvolnění.

Můj vnitřní dialog ale pokračoval. Nacítila jsem sama sebe do doby, kdy jsem toužila po krásné a zdravé pleti, ale v zrcadle jí pořád nedokázala uvidět.

Moje já mi tenkrát pořád dokola jako malý ďáblík našeptávalo známou formulku: „Měla bys se svojí pletí něco dělat!

A tak jsem se den za dnem trápila s tím, že bych se svojí pletí fakt měla něco dělat! Jsem přeci dospělá a zodpovědná sama za sebe!

Celé to dlouhé období jsem byla nešťastná, frustrovaná, styděla jsem se podívat lidem do očí, aby náhodou neuviděli ten nový, rudý pupínek v obličeji.


PLEŤ JE ODRAZEM STAVU MOJÍ DUŠE, PROTOŽE TO, JAK SE CÍTÍM UVNITŘ, MI ONA UKÁŽE NAVENEK


 

Uběhlo spousta času, udělala jsem hodně chyb, prošla jsem si temná údolí a zákoutí, ale s jistotou dnes vím, že MĚLA BYCH mě ani vás ke zdravé a krásné pleti nedovede.

Naopak je to cesta k výčitkám, výmluvám (proč jsem to ještě neudělala, proč to ještě nemám), odporu sama k sobě, nelásce. Měla bych je zabiják vlastní duše!

ZAHOĎTE VŠECHNA „MĚLA BYCH“(nejen: měla bych začít pečovat o pleť), ale i všechna další „měla bych“ ve svém životě!

Tak schválně, co všechno byste měla? Začít cvičit, konečně se naučit anglicky, víc se věnovat svým dětem, jít s mužem na večeři, přestat utrácet, víc cestovat, začít šetřit, zhubnout, vyluxovat, umýt okna, nalakovat/odlakovat nehty, uvařit něco teplého k večeři?

ZAČNĚTE SE KONEČNĚ PŘIJÍMAT TAKOVÁ, JAKÁ SKUTEČNĚ JSTE!

No a tak co, že neumíte anglicky, že na večeři bude zase chleba s máslem, že zůstatek na vašem kontě nemá šest nul a nejste superžena, milenka ani modelka z první strany časopisu pro ženy!

Život půjde dál i bez vás! Ano, život půjde dál i bez vás a vašich „měla bych“!

Jestli se vám podaří vyřadit ze svého slovníkuměla bych“ (nebude to jednoduché a nestane se to přes noc), ve vašem životě nastane obrovská změna, protože:

• ROZKVETETE

• ZAČNETE VYZAŘOVAT DO OKOLÍ ZVLÁŠTNÍ, KLIDNOU ENERGII

• VY I VAŠE PLEŤ BUDETE ZÁŘIT

• BUDETE SE LÍBIT SAMA SOBĚ TAKOVÁ, JAKÁ OPRAVDU JSTE

• OSVOBODÍTE SE

• STANETE SE ŽENOU, KTEROU CHCETE VE SVÉM ŽIVOTĚ VIDĚT

a to není málo 🙂


 

Přeji vám hodně odvahy a lásky na cestě bez „měla bych“! Mějte krásný den a mějte se ráda taková, jaká jste, protože jedině taková jste SKUTEČNĚ KRÁSNA ♥

S láskou a úctou

Anička

Anna Krajíčková
Už víc jak 15 let ukazuje ženám, jak se jednoduše a s láskou starat o svoji pleť, aby to byla hra a zábava, která nestojí moc času ani peněz. Miluje kosmetiku, líčení, módu a barvy. Je inspirací pro ženy, které se chtějí přijmout a mít se rády takové, jaké jsou, protože jak sama říká: "Skutečná krása vychází (ne)jenom zevnitř". Je autorkou e-booku Sama sobě kosmetičkou>>, e-booku zdarma 9 chyb v péči o pleť>> ,celý její příběh si můžete přečíst TADY>> Připojte se k dalším ženám a nechte se inspirovat na její facebookové stránce SKUTEČNĚ KRÁSNÁ>>
Komentáře
  1. Maja napsal:

    Moc pěkně napsáno! 🙂

  2. Lada Skulilová napsal:

    Jenomže některé věci je opravdu potřeba udělat a zařídit, a neudělá to nikdo za vás. Takže prostě musíte, a protože nejde všechno řešit hned a něco čeká ve frontě, zákonitě se z toho stává „měla bych“, protože je to prostě nutné. Tak co s tím?

    • Ladi, ano, máte pravdu, jsou věci/činnosti, které musíme denně udělat, protože je nikdo jiný za nás neudělá. Rozdíl je v tom, jak o nich přemýšlíme. Jestli bychom je měli udělat nebo jestli je musíme nebo chceme udělat.

      Dřív jsem přemýšlela tak, že „BYCH MĚLA“. Takže to u mě vypadalo asi takhle: měla bych vyprát, měla bych nakoupit, měla bych vyžehlit, měla bych uvařit, měla bych jít s dětmi ven, měla bych se konečně začít učit anglicky, měla bych se začít starat o pleť, měla bych si najít lelpší práci, měla bych víc šetřit, měla bych zhubnout, mohli bychom jet někam na dovolenou, …

      „Bychálství“ mě ubíjelo a nemělo konec. Bludný kruh, kolotoč. Cítila jsem se nemožně, neschopně a provinile vůči sobě, protože jsem ještě nestihla/nesplnila tolik věcí. Byla jsem nervózní a podrážděná. Stašně mě to deptalo. Neměla jsem na nic čas, protože jsem žila ve světě „bychů“. Svoje pocity jsem popsala i v článku, kdy jsem se zhroutila z toho, že bych měla napsat článek. Až tak moc mě to „semlelo“.

      Pak nastal zlom. Slova „měla bych“ jsem vyměnila za „musím“ nebo „chci“.

      Dneska to u mě vypadá takhle: dopoledne musím pracovat na počítači (a řeknu si nebo napíšu, co konkrétně PC musím/chci udělat), pak si připravím oběd, odpoledne půjdu ven s dětmi, pak si zajdu na cvičení a večer si dám pleťovou masku. V sobotu jdeme s mužem na večeři a příští víkend jedeme celá rodina na výlet.

      Já prostě dneska už nepřemýšlím „měla bych“, ale „musím“ nebo „chci“. A jsem šťastná. Čas mám na to, na co si ho CHCI nebo MUSÍM udělat. Práce si plánuji dopředu, pokud možno, tak, jak mi to vyhovuje.

      Trvalo mi dost dlouho než jsem „měla bych“ úplně vypustila ze svého slovníku. Práce a činnosti musíme dělat denně, jde o to, jak o nich přemýšlíme. Jestli bychom je měli udělat nebo jestli je chceme nebo musíme udělat. Je na nás, co z toho si vybereme.

      Ladi, mějte krásný den ♥

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů