Je úplně normální sobotní dopoledne. Jsem zavřená doma v koupelně a přehrabuji se v prádelním koši. Dělám „hromádky“ (jak tomu s nadsázkou říká můj muž), třídím prádlo podle barev do pračky. Hlavou mi přitom běhají různé myšlenky, co všechno chci ještě dneska stihnout. Je toho dost a den má jen 24 hodin. Ach jo, povzdechnu si, chce to systém! Opřu se...
Je neděle dopoledne. Něco kolem 9:30. Manželovi zvoní telefon. Chvíli mlčí a pak nadšeně odpoví: „Jasně, přijeďte! Těšíme se na vás!“. Touto větou ukončí hovor, otočí se ke mně a klidným hlasem mi sdělí, že za půl hodiny máme návštěvu. Přijede Jiřinka s přítelem. Manželova sestra, tedy moje švagrová s Pavlem tady budou cobydup. „No to nemyslíš vážně!“ Odpovídám, „Kdy u nás...
Každou středu chodím pravidelně na cvičení jógy. Miluji tyto podvečery, které můžu věnovat sama sobě, svému tělu a duši. Dneska jsme se učili nový cvik. Bohužel lektorka měla úraz na noze, takže nám ho nemohla předvést. Popsala nám ho slovně. Někdo chápal dřív a někdo později. Jediná Jitka to nepochopila vůbec. Do místnosti se ozývá: „Jitko, suneme po zemi zároveň levou nohu a pravou ruku“....