Pohodlně jsem se usadila v lavici našeho kostelíku a začala nasávat jeho atmosféru. Prostorem se neslo šumění různých hudebních nástrojů. Jejich majitelé je soustředěně ladili, protože za chvíli začíná charitativní tříkrálový koncert.

Úderem čtvrté se do prostoru chrámu ozve mužský hlas ředitele charity. Jeho krátká věta: Každý přináší to, co právě má, zapadá jako slunko nad obzorem nejenom do atmosféry tříkrálového koncertu, ale i do křesťanské tradice právě končících Vánoc.

SEDMIMÍLOVÉ BOTY

Jako první jde na trh se svou kůží sympatická mužská kapela s rytmickými písněmi vlastní tvorby. Jejich písnička Boty sedmimílový mě dostala.

Je o každém z nás. Každý z nás, když se narodí, dostane do vínku boty. Nejsou to však obyčejný boty. Jsou kouzelný. Umí chodit tak rychle, jak jim to dovolíme.

Kouzelný, sedmimílový boty

Nejdřív se s nimi začínáme učit chodit, jdeme velmi opatrně, abychom si neublížili. Jak jsme v chůzi jistější, jdeme rychleji, pak zkoušíme rychlost zvyšovat, ono to jde, tak začínáme klusat, to se nám líbí, jsme mladí, máme sílu, elán, nadšení, a tak si o sobě začneme myslet, že jsme mistři a začneme sprintovat.

Běžíme jako o závod, ale sil nám pomalu ubývá a ani toho elánu už tolik není a vlastně se nám ta rychlost blesku pomalu přestává líbit.

Připomíná vám to něco? Je vám to povědomé?

Celý život se za něčím honíme.

Chceme být v cíli dřív než do něho doběhneme, a tak, když nemáme všechno hned naservírovaný na stříbrným podnose pod nosem, přikážeme sedmimílovým botám, aby běžely rychleji, abychom náhodou nepromarnili šanci, která by nám nedej Bože mohla proklouznout mezi prsty.

ŽIJEME PROGRAM AŽ

NEDOKÁŽEME SI VYCHUTNAT PŘÍTOMNÝ OKAMŽIK A NAIVNĚ SI MYSLÍME, ŽE SE NĚCO ZMĚNÍ:

•  až vychodím základku
•  až budu dospělá
•  až začnu pracovat a vydělávat peníze
•  až budu bydlet ve vlastním
•  až v práci povýším
•  až přijede princ na bílém koni
•  až budu mít děti
•  až budou děti velké
•  až půjdu do důchodu.

Sprintujeme k našim cílům, přáním a tužbám. Jsme u toho pěkně zadýchaní, zpocení, občas nás přepadne depka nebo nějaká jiná (vážná nebo banální) nemoc. Zkrátka takový normální život.

CHRONICKÁ NEMOC DNEŠNÍ DOBY

Ale ruku na srdce, je to fakt normální? Nepřipadá vám to trochu jako voda prolitá přes ceďák? Než řeknu švec, je pryč.

Voda, která protéká jako život mezi prsty

Nevím, jestli je to náhoda, ale v poslední době se často setkávám s lidmi, kteří mi říkají že nemají čas. Nemají čas na nic.

Musí pracovat, vydělávat peníze, starat se o domácnost, děti, jezdit na dovolený, na hory, ale tam v hloubi duše cítí, že to není ono. Že nejsou naplněný, že žijí život, který jim protéká mezi prsty.

Myslím si, že kdyby byli spokojení, z jejich úst by nikdy nevyšla věta: Nemám čas.

ORGÁN, KTERÝ MÁTE MEZI UŠIMA

Je těžké, vybočit z řady a nezapadat do průměru:

• přestat chodit do práce a začít dělat to, co nás baví
• naučit se věnovat čas jen sama sobě, svému tělu i duši
• začít o sebe pečovat
• koupit si co se mi líbí a nevyčítat si to
• být vědomě se svými dětmi a partnerem
• chodit do přírody a cítit se u toho šťastná
• tančit a zpívat jen tak.

Je těžké, přikázat sedmimílovým botám, aby ubraly na rychlosti, protože celý život jsme se učili opak. Běžet rychle a splynout s davem.

SCHVÁLNĚ, KOLIK VĚCÍ DOKÁŽETE DĚLAT ZÁROVEŇ?

Mám kamarádku, která umí dělat milión věcí naráz. Fakt, je to pravda. Ona se dokáže zároveň: koukat na televizi, žehlit, vařit, dělat s dětmi úkoly a přitom jí běží pračka!

Ale je to stále ta stejná žena, která když se potkáme řekne: nemám na nic čas!

Nemám čas je chronická nemoc dnešní doby. Ale jak ji vyléčit?

Dobrá zpráva je: dokážete to sama! Protože jedině orgán, který máte na hlavě mezi ušima to dokáže změnit!

Jedině vy sama rozhodujete o tom: co chcete dělat a jak se u toho chcete cítit, s kým vám je dobře a s kým méně, kolik peněz chcete vydělávat, kde a jak chcete žít.

JEN JÁ, JEN JÁ, JEN JÁ!

Boty sedmimílový mě přehodily výhybku v hlavě. Díky ní a Tříkrálovému koncertu jsem si znovu uvědomila, že rychlost sedmimílových bot, který mám na nohách, určuji jen já sama.

Jen já jsem zodpovědná sama za sebe

Jen já sama jsem zodpovědná za to, jestli pojedu rychlostí 200km/hodinu nebo se budu plížit jako šnek. Nikdo jiný.

Každý přináší to, co právě má. Myšlenka nastavení hodnoty vlastního života mi přijde tak důležitá, že jsem vám ji díky tomuto článku mohla předat.

Děkuji Třem králům, že se stali mými prostředníky a přeji vám, ať se stanete ženou, kterou chcete ve svém životě vidět.

Mějte krásný den a mějte se ráda taková, jaká jste, protože jedině taková jste Skutečně krásná.

S ♥ vaše 

Anička