Je večer, začíná se stmívat. Den je u svého konce. Čeká mě ještě pár milých povinností, které dělám pravidelně už několik let. 3 činnosti, které miluji za to, že mi dopřávají klidný spánek. Jsem vděčná osudu, že mi je přihrál do cesty.
Jako malá holka jsem byla vzorné dítě a dělala co mi řekli rodiče. Takže když jsem na konci dne dostávala pokaždé stejný pokyn: „umyj se a běž spát“, splnila jsem ho. Samozřejmě, že jsem někdy trochu protestovala, protože se mi fakt nechtělo 😀 .
V letech dospívání, kdy se mnou o zem mlátila puberta osotšest a dobře míněné rady svých rodičů jsem velkoryse ingnorovala, mě nezajímalo jak ukončit den, protože k mojí spokojenosti mnohdy končil až nad ránem 🙂 .
Bylo mi jedno jak večer upadnu do postele a třeba taková pro mě dnes naprosto samozřejmá myšlenka: před spaním by ses měla odlíčit, moji hlavu tenkrát určitě nikterak nezatěžovala ani neobtěžovala.
Naopak celý můj mozek byl podstatnou část dne zapavený teoreticky, dokonale promyšleným postupem líčení mého nevzhledného obličeje. (Tak jsem o sobě tenkrát smýšlela).
Pak nastoupilo období ranného mateřství. Dcery byly ještě malé a vyžadovaly snad každou minutu mojí laskavé přítomnosti. Konce dní u mě vypadaly stejně, jako když se mnou mlátila výše zmiňovaná puberta.
Někdy jsem probděla z lásky k dětem i celou noc, takže jsem vlastně ani nevěděla, kdy začíná a kdy končí den.
Přítomný okamžik: miluji čas před spaním. Jsou to přesně ty chvíle kdy vím, že den končí, s láskou mu pomyslně děkuji a připravuji tělo i mysl na příjemný, ale potřebný odpočinek.
3 ČINNOSTI, KTERÉ DĚLÁM NA KONCI KAŽDÉHO DNE:
#1
VEČER NEPRACUJI NA POČÍTAČI
K tomuto rozhodnutí mě přivedl až čas. Vždycky se mi totiž líbila myšlenka, že budu pracovat v noci, až budou všichni spát a budu mít klid na práci.
Chvíli jsem to tak dokonce i dělala, protože v noci se pracuje lépe.
Ale ty rána! Tak moc se mi chtělo spát! Tělo bylo rozlámané, oči zalepené, mobil vyhrával poněkolikáté stejnou písničku, že mám vstávat.
Byla jsem nevyspalá a „nepoužitelná“. Naprosto stejné pocity, jako v pubertě, kdy jsem se probouzela po probdělých nocích strávených ve víru hýřících zábav s obličejem plným „beďarů“ a s nulovou sebeláskou, zato obrovskou sebekritikou.
Přes den jsem se stále dokola ujišťovala, že to vydržím, že to dám, znáte to: „když nemůžeš, přidej víc“. Pak už jsem ale nemohla, pohár přetekl a já si řekla, že takhle dál už nechci.
Samozřejmě jsou výjimky a počítač zapínám i večer, ale snažím se je dělat co nejmíň. Zjistila jsem totiž, že tato činnost: NEPRACOVAT NA POČÍTAČI VEČER mi naprosto vyhovuje 🙂
# 2
S LÁSKOU SE STARÁM O SVOJI PLEŤ
Tak teď vás asi nepřekvapila 🙂 . Můj milý rituál, bez kterého si nedokážu představit žádný konec dne. Večer co večer si poctivě beru do ruk odličovací tampóny a začínám jemně, ale důkladně odličovat oči, obličej a krk.
Na vyčištěný obličej nanáším oční, pak noční krém. Natřu rty a teprve pak vím, že můžu jít klidně spát, a co víc, že taky rychle usnu.
Jednou pořádala dcera u nás doma párty pro svoje nejlepší kamarády. Sešli se mladí lidé, kteří obsadili celý náš byt. My s mužem jsme jim nechali prostor, přesně tak, jak se zpívá v jedné české písničce: „my máme príma rodiče, nekoukaj dírkou na klíče“ a odjeli jsme (radši) pryč 😛 .
Večer, když jsme se vrátili domů byl byt stále plný. Všichni se výborně bavili, aspoň jsme si to mysleli. Abychom souznili s textem písně výše, převlékli jsme se do pyžam a šli spát.
Já neodlíčená! Asi tušíte, jak mi bylo. Nemohla jsem usnout, převalovala se z jedné strany na druhou, i když už bylo dost hodin. Prostě mi to nešlo.
Chyběla mi vůně čistícího mléka a nočního krému. Na obličeji jsem cítila tuny něčeho nepopsatelného, řasy byly obalené kusy černé maskary, která svoji práci udělala přes den.
Rozhodla jsem se, že počkám až se mladí vydovádí a v klidu se odlíčím. Víte jak to dopadlo? Usnula jsem až nad ránem, až byla moje pleť čisťounká a připravená k odpočinku.
# 3
PODĚKUJI ZA VŠECHNO, CO SE MI BĚHEM DNE PODAŘILO
Těsně před tím než usnu, v okamžiku, kdy už ležím v posteli, projdu si ve své mysli celý den a děkuji. Děkuji za všechno, co se mi během dne podařilo, s čím jsem byla spokojená, co mi vykouzlilo úsměv na rtech.
Nemusí to být mega záslužné nebo heroické činy. Většinou to jsou nepatrné střípky radostí a uvědomění si sama sebe.
Včera večer před usnutím jsem děkovala za to, že:
Pokaždé je to poděkování za něco jiného, za něco co mi den právě přinesl. Cítím přitom v sobě obrovskou pokoru a lásku, že žiju život svých snů.
Toto jsou moje 3 rituály, se kterými moje dny končí. Jsou to 3 činnosti o kterých vím, že jen díky nim se mi bude dobře usínat a krásně spát celou noc.
Přeji vám, aby konce vašich všechních i nevšedních dní byly pohodové a provoněné klidem, láskou a bezpečím. A při tom všem se nezapomeňte mít ráda taková jaká jste, protože jedině taková jste skutečně krásná.
S láskou vaše
Anička
Líbil se vám článek? Dejte ho přečíst svým známým ⬇⬇⬇
Moc pěkný a poučný článek.