Jsem tvůj anděl strážný

Nikdy jsem nebyla ve Znojmě, i když to z místa mého bydliště nemám daleko. Ovšem tato věta už neplatí. Ve Znojmě jsem byla letos v létě a ukázal se mi tam můj anděl strážný. Ale vezmu to pěkně od začátku.

Jednoho červencového dne mi můj diář říká: „V pátek máš volno„. Zaradovala jsem se jak malá holka a zároveň dostala obrovskou chuť někam vyrazit.

Ve hře byla dvě moravská města: Žďár nad Sázavou a Znojmo. Vyhrálo Znojmo. Asi proto, že jsem tam ještě nikdy nebyla.

Termín jsem měla a Lucka (dcera) se rozhodla, že pojede se mnou. Ujala se plánování dopravy a časového harmonogramu dne.
Moje přípravy byly trochu jiného rázu.

Vím, jak v létě, ale hlavně při pobytu ve městě moje pleť doslova trpí, proto jsem neponechala nic náhodě a začala s pleťovou hydratací pěkně už den předem.

Je okurková sezóna, takže jsem slupky z této plodiny plácala na svůj obličej v hojném množství. Už za chvíli jsem cítila, jak je moje pleť krásně hydratovaná a osvěžená. S výsledkem jsem byla spokojená, takže jsem pokračovala v dalších přípravách na výlet.

Naplnila jsem útroby svojí kosmetické taštičky: antibakteriální gel, rtěnka, zrcátko, toaletní voda v kabelkovém balení. Ve velké tašce nechyběly papírové kapesníky a hygienické ubrousky. Svoje místo měla i svačinka, pití a müsli tyčinka. Výprava jak na Severní pól  😎 .

***

Ráno jsme vyrazily, všechno vycházelo podle plánu. Autobusové i vlakové spoje na sebe navazovaly. Přesně tak, jak to Lucka naplánovala. Do Znojma jsme dorazily krátce před desátou hodinou.

Slunko už pěkně hřálo a naše první zastávka byla radniční věž. Protože jsme byly odpočaté, schody věže vysoké 66 m  jsme téměř vyběhly 🙂 . Za odměnu se nám naskytl nádherný výhled na všechny (tedy čtyři) světové strany.

Kochaly jsme se pohledem, který nám skýtal rovinu jako u Kolína s tím, že jsme z jižní části věže viděly až do Rakouska.

***

A z výšky pěkně rovnou až do podzemí. Znojemské je vyhlášené, potvrdila to fronta na vstupenky. Vybraly jsme si klasickou prohlídku, přičemž se nám nabízela i adrenalinová trasa. Tuto snad někdy jindy (aspoň máme důvod se sem vrátit).

Náš průvodce – mladý muž, měl svůj výklad prošpikovaný vybranými slovními obraty, takže jsme neměli šanci se nudit.

Znojemské podzemí není ledajaké podzemí. Skrývá osm koster a hned na začátku jsme dostali informaci: „Pokud se nebudete chovat slušně, koster může přibýt“. (Myšleno v legraci, ale na některá děcka to působilo).

Protože jsem svojí prací deformovaná, napadl mě k fotce kostry tento popisek:

Takhle dopadneš, jestli se nebudeš pravidelně každý večer odličovat 😆 🙄 😥 .

Berte to prosím s rezervou a jako humornou vsadku tohoto článku  😀 .

***

Z podzemí jsme vyšli všichni krásně ochlazení a vychlazení rovnou do náruče poledního sluníčka. My si to namířily ke znojemským hradbám.

A tam se to stalo. Koukám z hradního ochozu, pomalu se otáčím, abych změnila úhel pohledu a najednou ho vidím. Obrovského anděla.

Sedí na kamenné zdi porostlé břečťanem, křídla roztažená, jako kdyby právě přiletěl a dívá se dolů směrem ke mně. Neváhám a jdu k němu.

Spěchám, dojdu až na nejbližší možnou vzdálenost. Říkám si: „Tak to jsi ty, můj ANDĚL STRÁŽNÝ!?„.

Věděla jsem, že existuje, že mám svého anděla strážného, ale takhle zblízka jsem ho ještě nikdy neviděla. Pozdravím ho: „Ahoj anděli“ a začínám si ho prohlížet. Je krásný, bílý a má nádherná velká křídla. Působí klidně a moudře.

Chvíli jsme spolu jen tak byli. Nic nedělali, nic nemluvili, prostě jen tak BYLI. Cítila jsem neuvěřitelný klid. Srdce mi naplnila obrovská pokora, úcta a láska.

Poděkovala jsem mu za všechno co pro mě dělá. Za to, že je se mnou pořád, když jsem naštvaná, nervózní, podrážděná, nevyspalá, smutná, ale i radostná, usměvavá, spokojená a rozzářená.

Pak jsme rozloučili.

♥

***

Před odjezdem domů jsme se s Luckou ještě obdarovaly výborným zmrzlinovým pohárem a já už věděla, že to pro mě byl nezapomenutelný výlet.

***

Večer, když moje pleť dostala hydratační šok v podobě intenzivní pleťové masky, jsem si lehla do lůžka. Zavřu oči a najednou HO cítím. Leží vedle mě, v plné své kráse a síle. Děkuji osudu, že jsem se s ním dneska osobně seznámila a spokojeně usínám.

***

Mějte krásný den ♥

s láskou a úctou

Anička