Bylo mi krásných 14 let. V červenci jsme vyrazili s rodiči na dovolenou k moři do tehdejší Jugoslávie. Protože moje maminka to se mnou myslela dobře a taky dobře věděla, jak špatně se opaluji, měla jsem zakázané chodit od jedenácti do tří na sluníčko. Za týden jsme se vrátili domů a moje kamarádka mi řekla: Tys byla u moře? Jsi bílá jak vápno! Strašně jsem...
Jsem normální, zvědavá ženská, proto jsem se rozhodla, udělat si na sociálních sítích soukromou anketu o tom, co si myslí české a slovenské ženy o používání hydratačních krémů v zimě. Víte jak to dopadlo? Byla jsem příjemně překvapená, když mi na instagramovém profilu (jestli ho ještě nesledujete, přidejte se TADY >>>) vyšlo skóre 50:50. Protože ještě před pár lety by byl výsledek zaručeně...
Je ráno, 06:00. U hlavy mně mobil tichounce zpívá písničku, abych vstávala. Se zavřenýma očima intuitivně šmátrám do míst, kde bych ho mohla najít. Je tam. Naučeným pohybem vypínám zvuk. JAK TO TEĎ DĚLÁM JÁ Vstanu a jdu do koupelny. Do rukou beru odličovací tampony, lahvičky s čistícím mlékem a tonizační vodou, denní a oční krém. Dělám nacvičené, automatické pohyby, všechno beru ze stejného...
Přiznám se, že jsem často a ráda používala citát: „Naše pleť není nikdy chráněná oděvem, proto o ní musíme pečovat“. Mluvil sám za sebe a ženy rychle pochopily jeho význam, aniž bych musela něco sáhodlouze vysvětlovat. Dneska je to jinak. Nošení roušky je už nějaký ten pátek povinností a vy si asi říkáte, co nám to tady ta ženská...